Lech Walesa se narodil dne 29. září 1943 ve dnes již neexistující vesnici Popowo, tehdy to byl okres Lipno. Jeho otec se jmenoval Boleslav a matka Felicie. Jeho otec se živil jako tesař a v oboru byl doslova mistr. Postavil mnoho chalup, stodol i kaplí. Některé z nich se zachovaly dodnes. Felicie zase byla velmi pobožná žena. Za války jeho otec pomáhal partyzánům. Za tuto činnost byl zatčen a poslán na opevňovací práce a pak do pracovního tábora. Po válce se sice vrátil domů, ale krátce nato zemřel. Jeho novým otcem se stal jeho strýc Stanislaw.
Po ukončení základní školy začal navštěvovat učiliště v Lipně a studoval zde obor mechanizace zemědělství. Zde mu poprvé byly vštěpovány zásady a hesla socialismu. Ve škole nijak nevynikal, ale byl velmi úspěšný v kolektivu svých spolužáků.
Také byl velmi technicky zdatný, a to hlavně v různých opravách strojů. V roce 1961 studium zakončil a následně přijal místo elektrikáře ve Státním mechanizačním středisku v Lochocině u Lipna. Dlouho zde nepracoval, protože musel na vojnu. Po krátkém čase stráveném na vojně byl v rámci své vojenské služby poslán do poddůstojnické školy. Získal hodnost desátníka, ale na vojně nezůstal. Po dvou letech odešel do civilu a začal pracovat jako mechanik v pobočce POMu v Leniach Wielkých.
V květnu 1967 se dostal do Gdaňska a začal se ucházet o místo v loděnicích. Zde nastoupil na místo jako lodní elektrotechnik. Tady si již Walesa všímal drsných pracovník podmínek prováděných postupným snižováním počtu pracovních hodin na daný úkol. Práce dělníka, která se v roce 1967 vykonala za deset hodin, se v roce 1968 musela vykonat za sedm. Tak dělníci ztráceli na mzdě za stejnou odvedenou těžkou práci. I sociální podmínky byly v hrozném stavu. Nevraživost mezi dělníky a inženýry spolu s ekonomy rostla. Dělníci je považovali za pouhé vykonavatele pseudoekonomických vizí. Pracovní vztahy i podmínky v loděnici tak byly čím dál horší. V říjnu 1968 se seznámil Walesa s Mirkou, která je dnes spíše známá jako Danuta Walesová, a o rok později, v listopadu 1969, měli spolu svatbu.
V roce 1970 došlo k neúměrnému zvýšení cen za potraviny v Polsku, což v prosinci vygradovalo v revoluci v gdaňské loděnici, které se účastnil i Walesa jako jeden z lídrů gdaňských dělníků. Došlo zde ke krvavým srážkám dělníků s policií, veřejnou bezpečností a vojskem. Walesa byl poté zadržen, dlouho vyslýchán, a po této době neustále sledován policií. Roku 1971 se stal sociálním inspektorem práce, bylo to období, kdy byly slibovány změny Edwardem Gierekem. U slibů to však již skončilo. Roku 1972 přestal Walesa věřit slibům vlády a státní orgány se snažily dostat ho ze zaměstnání. Nejprve se jim to nedařilo, ale později, v roce 1976, k jeho propuštění z gdaňských loděnic došlo, a to hlavně z důvodů jeho veřejného vystoupení, ve kterém odsoudil Giereka a obvinil ho ze lží. Od té doby začal pracovat v opravárenském závodě stavebních strojů ZREMB v Gdaňsku. Začal také spolupracovat s Výborem na obranu dělníků (KOR). V roce 1978 začal pracovat pro Svobodný odborový svaz (WZZ). Roku 1979 zase přišel o práci, a to hlavně kvůli jeho napadení volebního systému v rámci Konference dělnické samosprávy. Od května 1979 tedy začal pracovat pro závod Elektromontáže. V činnosti WZZ se Walesa nepozastavoval. Tiskli letáky, organizovali přednášky o polské historii, akce na propagaci WZZ a různá veřejná vystoupení. Základna WZZ se začala rozšiřovat a Walesa chtěl do WZZ položit jakési katolické zásady. 18.12.1979 došlo v Gdaňsku k mnohatisícové demonstraci, kterou zorganizovala WZZ. Walesa měl proslov o prosinci 1970 a o postavení památníků padlým. Krátce na to byl z práce opět vyhozen a do srpna 1980 byl nezaměstnaný.
 |
| Radost po zaregistrování Solidarity. |
Dne 14. srpna 1980 byla díky WZZ zahájena v gdaňské loděnici stávka, a to hlavně díky opětovnému zvýšení cen masa a jeho vývozu na východ. Siréna ohlašující stávku v gdaňská loděnici tak dala do pohybu vlnu stávek po celém Polsku. Dělníci nevyšli do ulic jako v roce 1970, ale stávka měla okupační charakter a byly stanoveny požadavky, a to: návrat Walesy do práce, zvýšení mezd a postavení pomníku obětem prosince 1970. Tyto požadavky byly nakonec přijaty. Gdaňská loděnice poté začala stávkovat jen ze solidárnosti s ostatními stávkujícími, což bylo velice nebezpečné pro komunistickou vládu v zemi. 31. srpna podepsali vládní zástupci dohodu se stávkujícími dělníky, kterou polská vláda přistoupila na další požadavky stávkujících dělníků. Jedním z nich bylo vytvoření nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita. V rámci Solidarity tak Walesa stál na prvním místě, což mu jeho kolegové v Solidaritě začali brzy závidět a snažili se ho z pozice lídra dostat. To se jim ovšem nepodařilo. Jejich snahou bylo, aby vůdcovství zastal i pro komunistickou stranu vhodnější Andrzej Gwiazda. Walesa tak musel čelit jak problémům v Solidaritě, tak ze strany tajné policie, která se snažila Solidaritu rozvrátit. 10.11.1980 byla Solidarita zaregistrována jako nezávislý odborový svaz.
V lednu 1981 navštívil Walesa papeže v Římě. Byla to jeho první zahraniční cesta. V letech 1981-83 byl stále více pod dohledem a unikl několika pokusům o vraždu. V roce 1981 se Walesovi podařilo snížit pracovní dobu na čtyřicet hodin týdně spolu se třemi volnými sobotami v měsíci. V zemi panoval poměrně klid, i když se některé kruhy v Solidaritě příliš radikalizovaly a Walesa je musel usměrňovat. Dalším problémem Solidarity byl narůst tzv. špiclů uvnitř. Od dubna do května 1981 byl v Polsku zaveden odběrový systém na potraviny, což souviselo se zhoršující se ekonomickou situací, ze které v mediích byla obviňována Solidarita a Walesa.
 |
| Setkání s papežem v roce 1981. |
13.12.1981 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav. V čele Polska stál Wójciech Jaruzelski a Vojenská rada národní spásy. Začalo také masové zatýkání členů opozice včetně Walesy, kterému byla nabízena spolupráce s tímto novým režimem. Během své internace byl několikrát převezen a až po 11 měsících propuštěn na svobodu. Solidarita byla formálně delegalizována. Roku 1983 začal znovu pracoval v gdaňské loděnici, kde byl přivítán velmi početným davem. Téhož roku se znovu setkal s papežem, který přijel na návštěvu do Polska. Krátce poté byl zrušen dne 22.7.1983 výjimečný stav.
V roce 1983, k velké nevůlí vládnoucí strany, získal Walesa Nobelovu cenu za mír. Walesa sám říkával, že cena není jen jeho, ale že je to výraz ohodnocení pro desetimilionovou základu Solidarity. Cenu v Oslu převzala za něj jeho manželka Danuta. Ke konci 80-tých let se začala Solidarita znovu aktivovat. V rozmezí let 1987-90 vedl Walesa pololegální zákonný výbor odborových organizací v Gdaňských loděnicích. Spontánní stávky v loděnicích a továrnách v roce 1988, vyvolané zvýšením cen a špatnou ekonomickou situací Polska, vedly k jednání mezi zástupci opozice a komunistickou vládou u kulatého stolu a po jednáních byla Solidarita znovu povolena, a to 17.4.1989.
 |
| Jednání u kulatého stolu 1989. |
V červnu 1989 vedl Walesa Solidaritu k úspěšným volbám. Komunisté v nich utrpěli porážku a Solidarita se tak stala legitimní nekomunistickou stranou Polska. Premiérem Polska se stal za Solidaritu Tadeusz Mazowiecki. Solidarita obsadila ve volbách 35% v Sejmu a 99 mandátů v Senátu. Walesa v tomto období často jednal se západním státy a s USA ohledně hospodářské pomoci, která nakonec byla Polsku přislíbena. Walesa v této době také hojně cestoval a pořádal různé konference. Při cestě do USA získal medaili Svobody. Měl zde i projev, díky kterému se mu podařilo získat pro Polsko dalších 250 miliónů dolarů. V lednu 1990 se Walesa setkal se sovětským velvyslancem Brovikovem a diskutovali spolu na téma odsunu sovětské armády, nicméně polská vláda v čele s Mazowieckým nechtěla spěchat. Proto se Walesa rozhodl kandidovat na prezidenta.
 |
| Prezidentská přísaha v roce 1990. |
Volbu předsedy Solidarity v tomto roce vyhrál. Zbývalo již jen získat prezidentské křeslo a dokončit tak revoluci. V této době se proti němu vzedmula kampaň, která ho měla očernit a veřejnosti ukázat, že byl Walesa agentem Státní bezpečnosti pod krycím jménem Bolek. Na konci roku 1990 došlo ke konání prezidentských voleb, které Walesa s velkým náskokem nad svými protivníky vyhrál. Mazowieckého vláda krátce nato podala demisi. Walesa v letech svého prezidentského úřadu 1990-95 otevřel Polsko Západu a po jednání s Ruskem dojednal odchod ruských vojsk z polského území, ke kterému došlo 17.9.1993. Také se postaral o výrazné snížení polského dluhu, hodně cestoval po západních zemích a zasazoval se o vstup Polska do NATO. Obnovoval staré řády a vyznamenání.
Ke konci své prezidentské kariéry byl častěji kritizován a v roce 1995 prohrál prezidentské volby. Byla mu vyčítána autoritativní vláda, původ, časté střídání, krize polské vlády a nízké vzdělání. Od té doby hojně cestoval a přednášel na univerzitách. Roku 2001 získal cenu Pacem in Terris a roku 2002 nesl například polskou vlajku na zimních olympijských hrách v Salt Lake City. O pět let později roku 2007 získal titul ochránce víry.
Literatura:
Walesa, Lech : Cesta k pravdě. Vlastní životopis. Praha, Slovart 2011, 520s.
Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.
Žádné komentáře:
Okomentovat