Výbor ochrany dělníků (KOR)

Kateřina Tisoňová -  Výbor ochrany dělníků (KOR), 23.11.2011

- Polsko se z „poválečného“ nic vypracovalo v pátou největší velmoc ve výrobě lodí (největším odbytištěm byl sov. trh) → štětínské a gdaňské továrny však se svými výhodnými cenami pronikly i na trh Velké Británie a Norska, které patřily ve stavění lodí k naprosté špičce

- polské loděnice své atraktivní nabídky založily na tak intenzivním vykořisťování dělníků, že „strčily do kapsy i divoké kapitalisty“ – používaly k tomu „úpravy norem“, zanedbávaly předpisy o bezpečnosti práce



- v roce 1967 se v Gdaňské loděnici V. I. Lenina stala nehoda – 22 lidí uhořelo v trupu lodi, který byl hermeticky uzavřen v zájmu zvýšení rychlosti a efektivity práce → celá věc zůstala přísně střeženým tajemstvím, vedení pouze mírně zvýšilo mzdy, nejhlasitěji se projevoval 24letý elektroinstalatér jménem Lech Walesa 

- nashromážděná nespokojenost se projevila v prosinci 1970, kdy došlo ke zvýšení cen potravin → následně vstoupilo několik úseků gdaňské loděnice do stávky, v následujících hodinách se práce zastavila v celé loděnici a zazněl požadavek na odvolání zvýšení cen a na úpravu norem, dělníci vyzývali studenty, aby se k nim připojili (omluva za rok 1968) → studenti odmítli, chystali se na vánoční prázdniny

- dav 3 tisíc lidí se přesunul před ředitelství a před sídlo Vojvodského výboru PSDS → demonstrace byla rozprášena policií, následující den se demonstrace opakovala, vojáci začali střílet do lidí → Gomulku vystřídal Gierek, který slíbil vyšetřit, kdo je zodpovědný za krveprolití a obětem, kterých bylo téměř 1 200, postavit pomník

- Walesa prohlásil, že odborové svazy jsou jen svazem loutek neschopným reprezentovat zájmy dělníků → krátce nato byl propuštěn

- v 1. polovině 70. let získalo Polsko velké množství levných půjček – část z nich dalo polské vedení na zvýšení životní úrovně, část na investice do infrastruktury, největší část na rozvoj těžkého průmyslu

- do Polska dorazila ropná krize, která způsobila další spol. krizi – Gierek se totiž v červnu 1976 uchýlil ke zvýšení cen → cukr zdražil o 100 %, rostlinné a živočišné tuky o 50 %, drůbeží maso o 30 %, před zavedením nových cen došlo k živelnému vykupování zboží, došlo i ke změnám ústavy, které omezily občanská práva → propukly nepokoje ve středopolské Radomi (kde byla vypálena budova vojvodského výboru PSDS) a Ursusu (kde dělníci odšroubovali kolejnice, čímž uvedli varšavský železniční uzel mimo provoz) → následovalo potrestání dělníků (byli odsouzeni až k desetiletému vězení), na jejich stranu se postavila i inteligence → zvýšení cen bylo odvoláno, ale např. v září byly zavedeny příděly cukru (2 kg na osobu) → přišla ale reakce společnosti, na pomoc poškozeným se kolem 16. srpna 1976 rozeběhla spontánní akce, jejímž cílem byla fin. sbírka pro rodiny postižených dělníků a bezplatná právní pomoc při procesech

(fotozrdoj: zakladajciekomitety.pl)

Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.