Solidarita vznikla v roce 1980 jako nezávislé odbory. Významu však nabyla až jako masově podporované společenské hnutí, které se stalo symbolem opozice a postavilo se komunistickému režimu v tehdejším Polsku. Spolu s Výborem ochrany dělníků KOR (Komitet Obrony Robotników) přispěla Solidarita k pádu komunismu.
Vznik tohoto společenského hnutí byl důsledkem dlouhodobější hospodářské krize, ve které se Polsko potácelo již od 60. let. V prázdninových měsících roku 1980 proběhla v Polsku další vlna stávek, které stejně jako v roce 1970, vyvrcholily v gdaňských loděnicích. Dělníci však nevyšli do ulic, jako před deseti lety, ale zůstávali v podnicích, které obsadili, a tím paralyzovali výrobu.
Dne 17. 8. 1980 se v Gdaňsku ustanovil, jako koordinátor stávkové vlny, mezipodnikový stávkový výbor. Kromě obvyklých odborářských požadavků vyhlásil výbor také požadavky politické, mezi které patřila legalizace nezávislých odborů, uznání práva na stávku, garance občanských práv garantovaných ústavou a propuštění některých vězněných opozičních intelektuálů. I přesto, že mezi vládou a mezipodnikovým stávkovým výborem probíhala jednání a byly uzavřeny i určité dohody o splnění některých požadavků, vláda tyto dohody nedodržela v takové míře, jak slíbila, a proto se ve stávkách pokračovalo i nadále.
Koncem srpna 1980 se vůdčí postavou hnutí stal elektrikář Lech Wałęsa. V té době se dělnická opozice zabývala organizačním zvládáním běžící stávkové vlny a vytvářením své řídící struktury. Dne 8. září oznámil MKS vystoupení z oficiálních odborů a chystal se k založení nových a nezávislých odborů. V Gdaňsku se 16. září sešel nový mimořádný odborářský sjezd, na kterém byly druhý den založeny Nezávislé samosprávné odbory „Solidarita“.
Svým vznikem byla Solidarita novum v dějinách odborového hnutí, jelikož kladla na rozdíl od předchozích odborových organizací důraz na decentralizaci. Základními organizačními prvky Solidarity byly závodní výbory, sdružené v regionech. Orgánem na celostátní úrovni se stala celostátní koordinační komise. Na jejím prvním zasedání byl zvolen předsedou Lech Wałesa.
Z hlediska ideologického se podle programového usnesení prvního celostátního sjezdu delegátů ze dne 30. 9. 1981 Solidarita označovala za organizaci, která spojuje rysy odborového svazu a velkého společenského hnutí. Spojení těchto rysů tvoří sílu této organizace a určuje její úlohu v životě celého národa. Díky vzniku Solidarity přestala být polská společnost rozdrobená, neorganizovaná a bezradná. Díky Solidaritě vznikly také podmínky pro skutečné národní obrození…… Solidarita se stala silou nejen protestu, ale i silou toužící budovat Polsko spravedlivé ke všem, silou, která se odvolává na společné lidské hodnoty………. Základem jednání musí být respekt k člověku, Stát má sloužit člověku a ne mu vládnout. Státní organizace má sloužit společnosti a nemůže být ztotožňována s jedinou společenskou stranou….. Program solidarity je programem zápasu o cíle, které si stanovila, program, ve kterém se odrážejí snahy a tužby polské společnosti, programem, který z těchto tužeb vyrůstá. Je programem směřující k dlouhodobým cílům, přes řešení bližších problémů.
Ve spolupráci s odborníky z řad demokratické opozice (Tadeusz Mazowiecki, Bronisław Geremek) byl vypracován seznam požadavků, kterými se Solidarita prezentovala. Mezi ekonomické požadavky patřilo například zastavení růstu cen, zvýšení platů, stavba nových bytů, lepší pracovní podmínky, delší mateřská dovolená a volné soboty. Mezi politické požadavky patřilo právo na stávku, omezení cenzury, přístup různých společenských skupin k hromadným sdělovacím prostředkům, uznání nezávislých odborů, propuštění politických vězňů, obsazovaní funkcí podle kompetence a ne podle příslušnosti ke komunistické straně PZPR. Hnutí solidarita se také odvolávalo na ústavu Polské lidové republiky a různé mezinárodní dohody, které PLR podepsala a kde byla zakotvena práva občanů.
Opozice však zdaleka neměla ještě vyhráno. Vláda sice podepsala její požadavky, v praxi se však snažila plnění dohod omezovat a oddalovat. Což se ukázalo například při soudním zdržování oficiální registrace Solidarity jako odborového hnutí. I přesto však byla Solidarita oficiálně zaregistrovaná nejvyšším soudem dne 10. listopadu 1980. Příkladem Solidarity se nechaly inspirovat i další a postupně vznikaly organizace jako např. Dohadovací výbor uměleckých a vědeckých sdružení a Celopolský přípravný výbor Nezávislého sdružení studentů. Po vzoru dělnické Solidarity vznikla také dne 12. května 1981 Solidarita rolnická.
Na konci roku 1980 se zdálo, že se situace v Polsku definitivně uklidnila a Solidarita se stala součástí systému. Do konce roku 1980 vstoupilo do Solidarity 9 miliónů Poláků, což představovalo asi 28 % dospělé společnosti. Solidaritu provázely časté vnitřní konflikty, ale celkově neztrácela kompaktnost také díky nezpochybnitelné autoritě Lecha Wałesy. Ta byla ještě posílena, když ho dne 15. ledna 1981 přijal papež Jan Pavel II.
Počátkem roku 1981 opět propukla vlivem nelepšící se ekonomické situace série protestních akcí na mnoha místech. Vedení komunistické strany cítilo potřebu změny, proto se stal dne 11. 2. 1981 polským premiérem Wojciech Jaruzelski. Jmenování Jaruzelského premiérem se zpočátku u veřejnosti setkalo s pozitivním přijetím. Dne 10. března dochází také ke schůzce Jaruzelského s Wałesou.
Ekonomická situace v Polsku se však stále zhoršovala. Jednání Solidarity s vládou nikam nevedla a pokračovaly stávky v podnicích i na školách. Radikální a jednoznačně antikomunistické postoje solidarity se projevily na jejím sjezdu v září a říjnu 1981. Byla požadována politická pluralita, svobodné volby, hospodářská samospráva, odstranění stranické kontroly ve sdělovacích prostředcích a nezávislost odborových organizací. Bylo jasné, že se Solidarita nevydá cestou ústupků státní komunistické moci. Solidarita opakovala své představy a vláda je odmítala. Představitelé Solidarity na jednání v Radoni dne 3. prosince 1981 přijali stanovisko, že další jednání o národním porozumění se stala bezpředmětná.
Za napjaté a patové situace vyhlásil tehdejší předseda polské vlády Wojciech Jaruzelski dne 13. prosince 1981 výjimečný stav. Tímto počinem se Jaruzelskému podařilo opoziční síly dokonale překvapit a paralyzovat. Režimem byla ustavena tzv. „Vojenská rada národní spásy“, která převzala veškerou výkonnou moc. Vůdci opozice byli pozatýkáni a internováni v táborech a byla také přerušena činnost všech společenských organizací včetně odborových svazů včetně Solidarity. Solidarita se snažila brzy obnovit svoji činnost a čas od času se konaly na různých místech stávky a protestní pochody, ale státní moci se podařilo rozbít poslední důležité komunikační kanály a v říjnu roku byla 1982 Solidarita formálně zbavena legality. Hnutí však nadále pracovalo tajně a postupně sílilo: rozšiřovalo letáky, vydávalo tisk a organizovalo pomoc pro pronásledované.
Koncem 80. let se Solidarita znovu významněji aktivovala. Díky tradičně špatné ekonomické situaci v Polsku i díky postupujícím změnám v Gorbačovově Sovětském svazu začala Solidarita nabývat na síle a opět vytvářet veřejné struktury. Spontánní stávky v loděnicích a v továrnách v roce 1988 pak vedly v únoru 1989 k jednáním mezi zástupci opozice a komunistickou vládou. V dubnu roku 1989 byla po jednáních u kulatého stolu Solidarita znovu povolena.
V červnových polosvobodných volbách roku 1989 vyhráli kandidáti Solidarity všechna místa v parlamentu, o která se mohli ucházet a obsadili tak v Sejmu 35 % křesel a v Senátu 99 mandátů. Solidaritě také připadlo místo premiéra, kterým se stal novinář a politik, Tadeusz Mazowiecki. Dne 29. prosince 1989 došlo ke změně ústavy. Byl vypuštěn článek o vedoucí roli polské komunistické strany a název země se změnil z Polské lidové republiky na Polskou republiku, byl zaveden politický pluralismus a zrovnoprávněny všechny formy vlastnictví a garantována svoboda ekonomické činnosti. Demokratizační proces byl definitivně zakončen konáním prezidentských voleb, ve kterých v prosinci roku 1990 vyhrál Lech Wałesa. V nových poměrech se pak vnitřně nesourodá Solidarita postupně rozpadla.
(fotozdroj (shora dolů): revolutionfortomorrow.blogspot.com; http://www.fondazione-delbianco.org)
Seznam použité literatury:
Havlík, Tomáš: Polsko v 80. letech. Olomouc 2001.
Kovács, István: Pilsudski… Katyň… Solidarita… - klíčové pojmy polských dějin 20. století. Brno 2010. 300 s.
Tomský, Alexander: Solidarita – polské nezávislé odbory od svého vzniku až po vyhlášení výjimečného stavu. 1987.
Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. 1109 s.
Práce před publikací neprošla jazykovou korekturou.
Žádné komentáře:
Okomentovat